Místní rozvodné sítě nízkého napětí jsou v husté městské zástavbě budovány jako zemní kabelové sítě. Ve venkovské zástavbě jsou levnější venkovní rozvody.

Podpěrnými body venkovních rozvodů nízkého napětí jsou domovní střešní stožáry, tzv. střešníky nebo volně stojící sloupy ze dřeva, betonu, betonu a dřeva, nebo oceli. Podle funkce se podpěrné body dělí na řadové, rohové, větvicí a koncové. Rohové, větvicí a koncové sloupy jsou vystaveny tahu vedení, proto musí mít vzpěry nebo kotvení.

Střešníky (obr. 1) se dělají z pozinkované ocelové trubky průměru 75 mm až 100 mm. Střešník se upevňuje objímkami k trámům nebo jiným nosníkům střešní konstrukce a na výstupu otvorem střechy se osazuje manžetou proti zatékání vody. Na stožáru jsou připevněny konzoly s izolátory, vyrobené z ocelového pozinkovaného U profilu. Na horním konci je střešník uzavřen nasazovací hlavicí, pod kterou jsou do trubky svedeny vodiče domovní přípojky.

Střešníky síťových přípojek nesmějí být kvůli nebezpečí požáru spojeny s uzemňovacím vedením, ani zabezpečeny síťově závislou ochranou.

Obr. 1 Střešní stožár s kotvicím lanem

Vodiče nízkonapěťových vzdušných rozvodů jsou měděná nebo hliníková lana. Neizolovaná vodivá lana jsou na porcelánových nebo skleněných nosných izolátorech upevněna jednoduchou nebo dvojitou zkříženou smyčkou. Vedení je navázáno tak, že je při spadení z izolátoru zachyceno držákem, resp. příčným ramenem. K připojení odbočky vedení, např. domovní přípojky k průběžným vodičům, se používají svorky utahované šrouby. Přípojka musí být volná a nesmí zatěžovat průběžné vedení tahem. Koncové úvazky na izolátorech musí být zajištěny zakončovacími svorkami.

Ke spojování lanových vodičů se používají vrubové nebo trubkové spojky. Při napojení mezi měděným a hliníkovým lanem je nutné použít kombinovaných svorek ze stejných kovů jako vodiče, aby při styku různých kovů nedocházelo ke korozi, například při napojení měděné domovní přípojky na průběžné hliníkové vedení.

Izolovaná venkovní vedení. Vodiče izolované síťovaným polyetylénem jsou spleteny do lana. K upevnění na sloupech se používají izolované závěsné svorky. Označení fázových vodičů L1, L2, L3 je provedeno odpovídajícím počtem podélně vedených textilních snopků na izolaci vodiče. Střední, případně PEN vodič nemá žádné označení.

K ochraně proti přepětí při úderu blesku jsou na všech odbočkách, napájecích přípojkách, koncích vzdušných vedení i přechodech na kabelová vedení připojeny bleskojistky. V soustavách TN jsou bleskojistky na fázových vodičích vyžadovány normou. Vodič PEN je spojen se svody bleskojistek a přímo uzemněn. V systémech TT a IT je instalován ještě svod pro střední vodič. Pro venkovní přípojky k venkovnímu vedení se také používají závěsné kabely s nosným ocelovým lanem.

Obr. 2 Minimální vzdálenosti pro instalace venkovních rozvodů nízkého napětí v metrech

Vodiče venkovních vedení mají omezenou mechanickou pevnost v tahu, proto musí být dodrženy přípustné hodnoty vzdáleností mezi místy upevnění a přípustné hodnoty namáhání v tahu. Minimální vzdálenosti od země, částí budov a antén, které je nutno při instalaci neizolovaných venkovních vedení nízkého napětí dodržet, jsou uvedeny na obr 2.

Zemní kabelové rozvody jsou provozně bezpečnější než venkovní vedení a nenarušují obraz krajiny. Přímo do země bez další ochrany lze ukládat jen zemní kabely, nebo kabely a vodiče pro distribuční sítě. Používají se většinou kabely s PVC izolací vodičů i PVC pláštěm, čtyřžilové s měděným nebo hliníkovým jádrem. Kabely se ukládají pod chodníky do hloubky minimálně 0,6 m, pod vozovkou musí být v hloubce nejméně 0,8 m. Dno příkopu pro uložení musí být rovné bez kamenů a před uložením kabelu se pokrývá minimálně 8 cm vysokou vrstvou písku. Při odvíjení kabelu z bubnu nesmí být překročena dovolená tažná síla napínající kabel. V trasách, kde nehrozí mechanické poškození, se kabel překryje pouze výstražnou plastovou fólií. V mechanicky namáhaných trasách se kabel překrývá cihlami, dlaždicemi nebo tvárnicemi (ČSN 73 6006).

Tažná síla při pokládání kabelu:
Měděné kabely: Max. 50 N/mm2
Hliníkové kabely: Max. 30 N/mm2

Při souběhu nebo křížení silnoproudého kabelu s telekomunikačním kabelem je třeba dodržet minimální vzdálenost 30 cm.

Nelze-li dodržet minimální vzdálenost mezi různými kabely, je třeba uložit mezi ně nějakou nehořlavou ochranu, např. betonové tvárnice, nebo kabely vložit do ochranných žlabů, trubek či děrovaných tvárnic.

Literatura
Klauz Tkotz a kolektiv, Příručka pro elektrotechnika, EUROPA – SOBOTÁLES cz