Domů

Význam předpisových ustanovení v práci revizního technika elektrických zařízení - 2. část

Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 
Napsal uživatel JUDr. Zbyněk Urban, expert v oboru elektrotechnika, člen představenstva Unie elektrotechniků   
Pondělí, 27. červenec 2009
normyVnější vlivy a jejich správné a přesné určení má zásadní význam pro elektrické zařízení v provozu. Protokol o stanovení vnějších vlivů má být součástí dokumentace, na základě které je provedena výchozí revize, kolaudace, případně další úkony k uvedení zařízení do provozu. Právě u podkladů pro revizi, údržbu a provoz je nejvíce nedostatků v dokumentaci a v určení vnějších vlivů - prostředí. Bez těchto informací nelze prakticky provést řádně revizi. Chybějící dokumentace nebo dokumentace neodpovídající skutečnému stavu znamená minimálně větší nároky na revizi i údržbu, ale někdy může znemožnit některé úkony nebo dokonce být příčinou nežádoucího zásahu do zařízení.
Chybějící protokol o určení vnějších vlivů podle ČSN 33 2000-3 je možno označit za podstatnou závadu. U provozovaného zařízení by revizní technik ani pracovník údržby neměl sám provést určení vnějších vlivů. Postavení a funkce, kterou vykonávají, je k tomu neopravňují. Přitom od vnějších vlivů je odvozeno příkladně krytí elektrických předmětů, požární odolnost a další podstatné údaje pro bezpečný provoz. Revizní technik může uvést, pro jaké vnější vlivy zařízení posuzoval, ale i to je náhradní řešení, které nic nemění na závadě - chybějícím protokolu o určení vnějších vlivů. Protokol má velký význam hlavně při změnách technologií nebo výrobního procesu, zvláště při používání požárně nebezpečných látek, zpracování materiálů vytvářejících atmosféru s nebezpečím výbuchu, anebo některých dalších medií.
V každém případě při chybějícím určení vnějších vlivů by se měl revizní technik vyvarovat kategorickému zařazení, určil jsem, stanovil jsem apod. Pro případ, že v hodnocení udělá chybu, může se zadavatel revize ohradit, že byl uveden v omyl. Od toho je při právním řešení problému krůček k podvodu a to vše za připomenutí, že revizní technik je pracovníkem znalým s vyšší kvalifikací podle vyhlášky č. 50/1978 Sb. 
V případě kolize s trestním řádem, která by mohla revizního technika potkat v důsledku překročení možností rozhodování nebo při povrchním hodnocení a taky při neúplné práci nebo spoléhání na štěstí ještě malé a nepříjemné upozornění. Jde o ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb., v platném znění a zavinění z nedbalosti jak je uvádí § 5.
Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a)    věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b)    nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Chráněným zájmem jsou myšleny životy a zdraví osob, hospodářská zvířata, majetek, pracovní a životní prostředí. Absolvování zkoušky a získání postavení revizního technika naplňuje požadavek zákona, že vědět měl a mohl. I když jsou normy nezávazné tak musí revizní technik pamatovat na to, že vzhledem k nutnosti používání norem je přehlédnutí nebo nedodržení jejich citace pro něj vždy problémem. Zde bych chtěl pouze vyslovit přání všem revizním techniků, aby je předčítání litery výše uvedeného paragrafu trestního zákona minulo.

Revizní technik a revize elektrického zařízení.
Elektrická zařízení mají specifické požadavky na zajištění bezpečnosti provozu a to jak z hlediska konstrukce a vývoje, tak při zhotovení a uvedení do provozu a dále při údržbě, opravách a revizích. Co z toho vyplývá a jaké základní právní předpisy zde platí, zejména z hlediska provádění revizí elektrického zařízení.
Před uvedením do provozu by měla být splněna povinnost kontroly stavu zařízení a to ve smyslu ČSN 33 2000-6 pro výchozí revize. Zde je novým a ne zcela jednoznačně řešeným problémem vztah k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. V rámci dokumentace, která je sama o sobě velkým problémem, přibylo zjištění, zda je zařízení zhotoveno z výrobků odpovídajících technickým požadavkům. Dopracování se těchto údajů má nejednou charakter detektivní práce a nemyslím, že by to měl být právě elektrotechnik, kdo by měl tuto činnost vykonávat. Celá věc souvisí s uváděním výrobků na trh, které není vždy v souladu se zákonem, i když se jedná příkladně „jen“ o průvodní dokumentaci nebo návod v češtině. Otázka schvalování a posuzování shody je samostatným obsáhlým problémem. Za zmínku stojí skutečnost, že jediným oprávněným subjektem k výkladu je nezávislý soud a to ze zákona. Otázkou je připravenost soudů na tuto činnost.
Je celkem zbytečné uvádět, že zjištěné závady při revizi běžně nepřivedou provozovatele k nadšení a oslavným projevům. Místo odstraňování závad je stále možno vidět řešení postavené na obcházení problému, přehlížení významu rozporů, které mohou vyústit v nežádoucí událost. Jaké budou konečné následky způsobené vadami a nedostatky si provozovatelé mnohdy nepřipouštějí a bude třeba ještě jistého času k pochopení významu prevence a bezpečného provozu bez rizika nebo s minimálním rizikem. Mezi neveselé stránky prováděných revizí patří přehlížení zjištěných závad provozovateli. Po nežádoucí události se mnohde snaží obrátit závady proti reviznímu technikovi. Je to možná důsledek výroků pronesených bohužel i na dosti významných místech a akcích, kde byl revizní technik prezentován jako něco nadbytečného, přežitého a k tomu ještě drahého. Bohužel se dají najít v práci revizních techniků nedostatky.

Problémy, které mohou potkat revizního technika.
Podle normy je možno revidovat instalaci bez přípojných zařízení. Samozřejmě je možno revidovat i přípojná zařízení a spotřebiče. Je zde problém v tom, že při složitosti současných výrobků může revizí dojít snadno k narušení nebo poškození revidovaného zařízení. Jedná se hlavně o měření izolačních odporů nebo elektrické pevnosti. Pokud je zařízení v záruce, je zde nebezpečí, že veškeré závady a náklady na jejich odstranění půjdou na vrub revizního technika. Zvláště obezřetně je třeba postupovat u zařízení, kde je obvykle vyžadována znalost výrobku, zaškolení výrobcem nebo certifikát k provádění činností na zařízení. Zde je možno jmenovat zabezpečovací zařízení všeho druhu, regulační a dálkově ovládané systémy a jim podobná zařízení. Stejné problémy mohou nastat u výpočetní techniky, pracovních strojů a dalších zařízení s elektronikou. Revizní technik by měl volit postupy tak, aby zjistil stav revidovaných instalací, ale z přílišné iniciativy nekomplikoval sám sobě život.
V každém případě by měl revizní technik chránit sám sebe, protože při následných konfliktech zůstane vše jen na něm. Z jedné takové konfliktní situace vyplynul závěr, že revizní technik je osobou znalou a s vyšší kvalifikací, kde ke kvalifikaci patří i znalost předpisů. Ačkoliv stanovil vnější vlivy v dobré víře, nebylo řešení odpovídající vzhledem k dalšímu provozu. Jeho postup byl v rozporu s normou a nakonec byl hodnocen tak, že uvedl zadavatele a provozovatele v omyl. Příliš nebylo platné ani to, že vnější vlivy a jejich stanovení měly být k dispozici pro vykonání revize od provozovatele.  

Odpovědnost revizního technika.
Odpovědnost revizního technika byla již námětem mnoha článků, vystoupení a referátů. Něco málo na doplnění, i když informací pro jednotlivé případy by mohlo být jistě více. Ve zprávě o revizi by mělo být podchyceno, kdy a jak dlouho byla revize prováděna. Je vhodné upozornit uživatele na skutečnost, že za zásahy do zařízení, změny, úpravy a rekonstrukce po datu revize nemůže nést revizní technik odpovědnost. Revizní technik by měl uvést zařízení, ke kterým mu nebyl umožněn přístup a je jedno z jakého důvodu. Stejně tak by mělo být upozorněno, že nelze odpovědnost vztahovat na přenosné spotřebiče, stroje, nářadí, šňůrová vedení a dočasné instalace připojené po provedené revizi. Jedná se sice svým způsobem o věci na první pohled zřejmé, ale jejich doložení ve formě závěru revizní zprávy může ulehčit někdy život. Nejlépe je zajištěno provedení revize na základě smluvních vztahů (např. podle obchodního zákoníku) s jasně vymezeným rozsahem úkonů, časového harmonogramu a druhu prací. Zde bych chtěl upozornit na rozdíl mezi prováděním revize a prováděním prací. Pokud ve snaze o nápravu budete odstraňovat zjištěné závady – vykonávat práce – a dojde přitom k problému, bude velice podstatné, zda smluvní vztah s takovou činností počítal. Pokud nebyla práce, oprava, náprava stavu zařízení předmětem objednávky nebo smlouvy, zůstanou patrně černý Petr a problémy ve vašich rukou.  
Revize má prohlídkou zjistit u trvale připojených předmětů, že jsou řádně zvoleny a správně instalovány, nejsou poškozeny a vyhovují bezpečnostním požadavkům. Zde přichází v úvahu i hodnocení ochrany před požárem, jak je vyžadováno v některých normách souboru ČSN 33 2000. Příkladně je možno jmenovat oddíl 482 z hlediska vnějších vlivů nebo oddíl 527 ve vztahu ke stavbě vedení z hlediska omezení šíření požáru. Posouzení způsobu utěsnění prostupů stěn, styku s hořlavým materiálem a způsob upevnění po požární stránce bude mimo běžnou působnost revizního technika elektrického zařízení. Proto v návaznosti na zákoník práce a posuzování rizik a stavební zákon by tuto činnost měla provádět odborně způsobilá osoba v požární technice, do jejíž odbornosti problém spadá.
Stejně tak hořlavost podkladů může revizní technik posoudit dle dokumentace, atestů nebo na základě příslušného označení konkrétního materiálu. Prakticky se revizní technik vyjádří k podložení přístrojů na hořlavém podkladě, ale posouzení použité podložky je již mimo jeho působnost. Obdobně posoudí, zda byl utěsněn prostup stěnou, ale další údaje nejsou jeho odborností a proto by se neměl vyjadřovat příkladně k době odolnosti nebo zachování provozuschopnosti. Překročení možností rozhodování v pozici revizního technika je někdy vedeno dobrou snahou, ale jak praví lidové rčení, přílišná iniciativa může být snadno po zásluze potrestána. Proto je třeba postupovat a rozhodovat na základě vlastních schopností nebo podle ověřených podkladových materiálů.

Závěr.
Za jednu ze základních podmínek bezpečného provozu technického zařízení můžeme označit zásadu, aby zařízení bylo používáno k účelu, ke kterému bylo vyrobeno, používáno způsobem, který lze rozumně předpokládat a provoz se řídil pokyny a pravidly výrobce a platnými předpisy. Skutečností zůstává, že se dosud nepodařilo vyrobit technické zařízení, které by odolávalo všem vnějším vlivům, počínání uživatelů a dalšímu působení, kterému je za dobu své existence vystaveno. Nerespektování zásad bezpečného provozu vede u elektrických zařízení k negativním jevům, jakými jsou úrazy, úhyny hospodářských zvířat, hmotné škody způsobené požáry a výbuchy, zásahy do pracovního a životního prostředí a patrně ještě nějaké další. Docílit úplného odstranění negativ může být zbožným přáním, ale těžko skutečností. Proto je třeba hledat cesty k maximálnímu omezení nežádoucích vlivů a jejich následků.
Možnou cestou ke zlepšení je prevence, kam patří i revize elektrického zařízení. U elektrických zařízení jde o několik činitelů, ze kterých si dovolím uvést podstatné. Vzhledem ke stoupající složitosti zařízení by se měla plně uplatňovat odborná způsobilost a to pokud možno ještě se specializací. Vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti má sice svoje nedostatky a věk, ale přístup činitelů odpovědných za nápravu je mírně řečeno zarážející. Pohled do statistiky požárů iniciovaných elektrickým podnětem, úrazů způsobených elektrickým proudem a dalších negativních jevů by mohl být pádným důvodem pro změnu současného stavu, ale patrně je důležitější, zda bude zkoušet komisař, inspektor, rada či jinak označený funkcionář. Další otázkou je předávání informací z předpisů, které by neměly oplývat neustálými změnami a doplňky.
Přes všechny výhrady k revizím elektrického zařízení nelze popřít jejich význam pro sledování stavu zařízení. Uvedené konstatování platí přesto, že snahy některých subjektů revidovat vše, za všech okolností, pořád a hlavně za úhradu staví smysl revizí poněkud na hlavu. Bohužel najdeme nedostatky v revizní činnosti, kdy se jedná o revize, které nic neřeší a evidentně byly zpracovány na jiném zařízení, než popisují ve zprávě. Tyto nedostatky se objevují ke škodě věci i v jiných profesích. I za této situaci si dovolím vyslovit myšlenku, že revize zařízení před jeho uvedením do provozu nebo po zásadních změnách mají svůj význam, i když jsou nejednou označovány za zbytečnost.
Proto na závěr vzhledem k riziku nežádoucího působení elektrické energie si pokusme položit otázku, zda je myslitelné ponechat elektrotechniku k volnému počínání každému, kdo se prohlásí za elektrikáře. Tato doba u nás ještě nenastala a kvalifikovaná práce bude nutná tím více, čím složitější budou zařízení. Nežádoucí události iniciované elektrickým podnětem zde mohou posloužit jako důkaz.

Zdroj: Aktiv RT 2009, Praha, UNIT spol s r.o.
 
insio


insio


insio

Naše další portály:

1

02

03

04

Buďte stále v obraze:

Chci odebírat novinky