Současné období pohledu na pojem vyhrazených elektrických zařízení můžeme považovat za určité vyvrcholení názorů na tuto oblast. Bezesporu navazuje na předcházející vyhlášku č.20/1979 Sb. ve znění pozdějších právních předpisů (vyhl. č. 553/1990 Sb., nař. vlády č.352/2000 Sb a vyhl. č. 159/2002 Sb.) a upřesňuje postavení těchto zařízení v celém spektru technických zařízení, mezi které je zařazuje.

Tím vyvrcholením je přijetí a vydání Vyhlášky č 73/2010 Sb. ze dne 15. 3. 2010 o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízeních, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních). Její účinnost počíná dnem 1. června 2006.

Vidíme, že vyhrazená elektrická technická zařízení jsou stanovená pro zařízení v působnosti státního odborného dozoru podle zákona č. 174/1968 Sb. v platném znění, tj. mimo zařízení v působnosti orgánů státní báňské správy, obrany, dopravy a informatiky, Ministerstva vnitra a zařízení jaderné bezpečnosti. Nevztahuje se též na výrobky před uvedením do provozu, u kterých byla posouzená shoda podle zák. č.22/1997 v platném znění a na výrobky užívané ve zdravotnictví podle zákona č.123/2000 Sb. tj. zdravotnické prostředky diagnózy prevence, monitorování, léčby, mírnění nemoci, kompenzace poranění atp.

Důležité je i to, že byla přijatá (oznámena) v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady z r. 1998 o postupu při užívání norem a technických předpisů.

Vyhláška přinesla v duchu předchozích myšlenek tedy celou řadu nových, respektivě nově zaváděných vztahů. Jde zejména o to, že za tato zařízení stanovuje zařízení
- pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie a elektrické instalace
- určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Zde je třeba si povšimnout, že oproti předchozí vyhl. rozšířila působnost na přenos tj. v návaznosti na energetický zákon o přenosovou soustavu a její součásti a elektrické instalace,které i ještě dnes řada subjektů považuje za smontování samostatných výrobků, jejichž kvalita je ověřená výrobcem a není je tedy třeba posuzovat revizemi (prohlídkami a zkouškami) jako celek pro stanovení dosažené úrovně bezpečnost vůči osobám i věcem,jak to nakonec již v preambuli bylo žádáno předpisy ESČ 1950- citují "S hlediska bezpečnosti, jakosti a provedení elektrického zařízení, jeho částí nebo jednotlivých elektrických předmětů ........ se musí udržovat ve stavu, který vyhovuje těmto předpisům ...... se musí odborně prohlédnouti anebo i přezkoušeti ...... při čemž jednotlivé lhůty se řídí druhem a důležitosti zařízení a vlivem prostředí ...... ."

Dále vyhl. zařazuje zařízení do tříd a skupin. Třídy v podstatě určují společenskou nebezpečnost zařízení a skupiny potom blíže specifikují jednotlivá zařízení tak, aby byly stanovené povinnosti investorů (dodavatelů) i odběratelů (uživatelů) vyhrazených elektrických technických zařízení.

Stanoveny jsou dvě třídy zařízení, přičemž:

TŘÍDA I obsahuje rozčlenění do SKUPINY
A - použití v prostředí s nebezpečím výbuchu,
B - pracoviště z hlediska úrazu zvláště nebezpečná působením vnějších vlivů - musí vyplývat z projektové dokumentace,
C - prostory pro léčebné účely a zdravotnická zařízení,
D - stavby určené ke shromažďování více než 200 osob, poznámka: nikoliv 250 osob jak bylo v dřívější vyhl.
E - zařízení k ochraně před účinky atmosférické a statické elektřiny, které jsou součástí skupin A-D

TŘÍDA II obsahuje rozčlenění do SKUPINY
A - užívaná k výrobě, přeměně, přenosu, rozvodu nebo užití el. energie s napětím VN, VVN, ZVN a jm. výkonem nad 5 MW,
B - veřejný rozvod podle energet. zákona o napětí nad 1kV AC, nebo 1,5 kV DC s přenášeným výkonem nad 1 MW,
C - použití v prostředí s nebezpečím požáru,
D - s nebezpečným napětím a proudem neuvedená ve třídě I (viz ČSN 332000-4-41,ed.2),
E - silniční vozidla s elektrickou výbavou a zařízení sloužící k připojení v kempech a na parkovištích,
F - objekty pro přechodné ubytování osob,
G - prozatímní zařízení stavenišť i tam, kde se provádí bourací práce,
H - prozatímní zařízení na výstavištích, lunaparcích, scénických, kulturních a zábavních akcích i zař. pro zvukové a obrazové přenosy,
I - zemědělské stavby,
J - zařízení k ochraně před účinky atmosférické a statické elektřiny neuvedená ve třídě I sk. E.

K těmto zařízením se stanovuje, že jejich montáž, opravy, revize a zkoušky smí provádět podnikající fyzické i právnické osoby jen na základě OPRÁVNĚNÍ vydaného organizaci státního odborného dozoru (TI ČR).

Oprávnění se rozlišují v podstatě tak, jak je zvykem doposud i když to bylo zavedeno na základě interních potřeb SOD na objekty „A" - bez nebezpečí výbuchu, „B" - s nebezpečím výbuchu v rozsazích:
E1 - bez omezení napětí
E2 - do 1 kV AC a 1,5 kV DC
E3 - pro zařízení k ochraně před atmosférickou a statickou elektřinou
E4 - vyjmenovaná zařízení z rozsahu E.

Evidenční číslo by tak mělo mít zřejmou formu, např. E2A, E1B atp.

U každého zařízení musí být před jeho uvedením do provozu osvědčená jeho bezpečnost, které provádí revizní technik s platným osvědčením (přezkušování každých 5 let podle zák. č. 124/2000 Sb. měnicího zák. 174/1968 Sb.). Revizní zpráva musí obsahovat:
- určení druhu revize
- data zahájení, ukončení, vypracování a předání revizní zprávy
- jméno, podpis a evidenční číslo revizního technika
- soupis úkonů, použitých přístrojů, závad a neshod
- údaje důležité z hlediska stavu bezpečnosti
- závěrečné zhodnocení.

Zvláštním ustanovením oproti dřívějšímu stavu je to, že oprávněná organizace je povinná nikoliv předávání zařízení, ale již zahájení montáže zařízení třídy I oznámit organizaci SOD (TIČR), bez jehož odborného a závazného stanoviska tato zařízení nelze uvést do provozu.