Na Labi vyrostou tři nové vodní elektrárny. Jejich investory však čeká závod s časem. Nad výhodami pro zelené energie se stahují mračna.

 Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková chce ponechat zvýhodněné výkupní ceny jen těm obnovitelným zdrojům, které budou hotové do konce příštího roku. Návrh podporuje i ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba.

Dokončené ani rozestavěné vodní elektrárny konec podpory nepo­stihne. „Komunikujeme s ministerstvem a nevypadá to, že by nám chtěli nějak ubližovat,“ uvedl ředitel společnosti Energeia Marek Černocký. Energeia je investorem vodní elektrárny u Štětí na Labi, která vyjde na přibližně 900 milionů korun. Tato elektrárna je v mnoha směrech ojedinělým projektem sociálního podnikání v energetice, neboť se jedná o první dílo tohoto druhu a rozsahu, za nímž stojí výhradně nezisková organizace a které má sloužit k financování obecně prospěšných činností.

Malá vodní elektrárna Štětí je dílem poměrně velkého rozsahu – do­končená elektrárna bude mít instalovaný výkon 5,2 MW a ročně vyrobí v průměru 31 GWh elektrické energie. Celkové pořizovací náklady jsou vyčísleny na více než 900 milionů korun. Uvedení elektrárny do trvalého provozu se předpokládá v březnu 2015.

Jak je vzhledem k finančnímu objemu projektu zřejmé, nemůže se Energeia obejít bez silných partnerů – ty nalezla ve společnostech Met­rostav a. s., a Zakládání staveb, a. s.: oba hlavní dodavatelé, vzešlí z řádné­ho výběrového řízení, vytvořili konsorcium, které se společností Energeia uzavřelo smlouvu o dodavatelském financování. V praxi to znamená, že většinu nákladů stavby ponesou na svých bedrech až do jejího dokon­čení dodavatelé – Energeia začne prostřednictvím úvěru dílo splácet až poté, kdy bude elektrárna uvedena do trvalého provozu.

Výraznou pomocí je také dotace z programu OPPI ve výši 100 mil. Kč – díky této podpoře z prostředků Evropské unie bude realizace díla snazší. Samotná stavba by ovšem nikdy nemohla být zahájena, nebýt celé řady sponzorů a dárců, díky nimž bylo možné kvalitně zpracovat podrobnou projektovou dokumentaci, odkoupit potřebné pozemky a dospět až do předrealizačního stádia.

Podobně je na tom firma RenoEnergie, jež staví vodní elektrárnu na jezu v Roudnici nad Labem. Třetím investorem je společnost Mercator Energy, která staví na jezu v Liběchově na Mělnicku. „První etapu, která vyjde na zhruba 400 milionů korun, dokončíme v červnu příštího roku,“ říká jednatel Mercator Energy Luboš Pavel.

Záměry šéfky Energetického regulačního úřadu však ohrožují výstav­bu dalších částí liběchovské elektrárny. Společnost Mercator Energy totiž počítala celkem se třemi etapami.

Kolik stojí elektrárna

Stát nyní podporuje výstavbu menších vodních elektráren dvěma způ­soby. Prvním jsou zvýhodněné výkupní ceny, jež pro letos dokončené elektrárny dosahují 3 190 korun za megawatthodinu elektřiny dodané do sítě. To je téměř trojnásobek ceny elektřiny na burzách.

Investoři též mají přístup k dotacím z fondů Evropské unie. Konkrétně se jedná o program EkoEnergie, spravovaný agenturou CzechInvest. Le­tos na jaře řídící výbor programu přiklepl dotace na všechny tři zmíněné projekty. Každý z nich získá sto milionů korun.

Jednatel Mercator Energy Luboš Pavel říká, že bez dvojí podpory by nové vodní elektrárny v Česku nikdo nestavěl.

„Jsou to natolik finančně náročné akce, že bez dotace a zvýhodněné vý­kupní ceny by je nikdo nerealizoval. Bez dotace a výkupní ceny by návratnost byla delší než 20 let,“ uvedl Luboš Pavel. A na projekt s návratností přes 20 let lze jen těžko získat bankovní úvěr.

Největší „porevoluční“ vodní elektrárnu buduje firma Dolnolabské elektrárny, která náleží do skupiny Energo-Pro. Nový energetický zdroj za zhruba miliardu korun vyrůstá na jezu v Českých Kopistech u Litomě­řic. „Stavební část je již hotová, nyní probíhá montáž technologie. Obě turbíny bychom měli spustit do konce letošního roku,“ potvrdil spolumajitel skupiny Energo-Pro Jiří Krušina.

Firma Dolnolabské elektrárny má oproti svým konkurentům tu výho­du, že získala dotaci z programu EkoEnergie již v roce 2009. Podmínky byly tehdy pro investory výhodnější. Firma tak získala možnost čerpat z fondů EU až 250 milionů korun, později byl zaveden limit 100 milionů na jeden projekt.