Základní přístup mění zavedené postupy, i když zůstal zachován původní název normy Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče. Zapomeňme však na termín zkoušení, přichází ověřování. Možnosti ověření návrhu rozváděče jsou dány výběrem postupu pro ověření jednotlivých vlastností. Vedle zavedeného ověření zkoušením je zde v řadě případů možno provést ověření výpočtem nebo porovnáním. Porovnání se však obvykle zakládá na již odzkoušených typech, kdy je umožněno závěry vztáhnout na typy obdobné konstrukce.

Základní ověření se týkají těchto oblastí:

• pevnost materiálů a částí
• stupeň ochrany skříní
• vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty
• ochrana před úrazem elektrickým proudem a integrita ochranného obvodu
• vestavění spínacích přístrojů a součástí
• vnitřní elektrické obvody a spoje
• svorky pro vnější vodiče
• dielektrické vlastnosti
• oteplení
• zkratová odolnost
• elektromagnetická kompatibilita
• mechanická činnost

Oproti typovým zkouškám z předchozí normy nyní přibylo ověření pevnosti materiálů, ověření vestavění přístrojů, vnitřních elektrických obvodů a ověření svorek pro vnější vodiče. Tyto požadavky však již byly obsaženy v předcházející normě v požadavcích na provedení a konstrukci. Byly uvedeny jako specifikace vlastností rozváděče, ale typové zkoušky se jejich ověřením již výslovně nezabývaly.

Jak je časté při tvorbě nových norem, je i tato rozsáhlejší a důkladnější. To však vede k většímu vysvětlení dřívějších nejasností a upřesnění i rozpracování některých oblastí. Především byla více rozpracována problematika oteplení. Norma se také více zabývá součinitelem soudobosti a v příloze uvádí řadu příkladů zatížení výstupních polí při určitém součiniteli soudobosti. Dále je výrazněji propracována metodika ověření elektromagnetické kompatibility.

I když základní požadavky na konstrukci zůstávají shodné, je zde více odlišných požadavků, které mohou znamenat nutnost určitých konstrukčních úprav, nebo přinášejí požadavky na informace uvedené v technické dokumentaci. Například na štítku vedle dříve povinných údajů určujících výrobce a typové označení musí být určeno datum výroby a označení normy IEC 61349-X s uvedením příslušné části. Ostatní informace mohou být uvedeny v dokumentaci. Musí být také udáno izolační napětí Ui, protože podle něj se kontrolují povrchové cesty. Je také nutné zatřídit rozváděč podle charakteristik. Nově je dále stanoveno, že přístroje a svorky musí být umístěny nejméně 0,2 m nad základem u rozváděčů instalovaných na podlaze. Toto jsou některé nové požadavky, které musí mít výrobce na paměti.

U kusové zkoušky, vedle prohlídky rozváděče, dielektrické zkoušky a kontroly ochranných opatření s ověřením celistvosti ochranného obvodu, přibývá ověření stupně ochrany skříní, vzdušných vzdáleností a povrchových cest, vestavění součástí, vnitřních elektrických obvodů, svorek pro vnější vodiče. To neznamená výrazný nárůst požadavků na odbornost ve výrobě, ale každopádně se zvyšuje zodpovědnost výrobce za provedení rozváděče a zároveň mírně narůstá pracnost při provedení kusového ověření a ve výsledku bude i delší protokol o kusovém ověření.

Závěrem lze konstatovat, že požadavky nových norem nepovedou k výrazné změně konstrukce rozváděčů a jistě se zavedou do praxe bez zásadních komplikací. Mírným nedostatkem je zatím platnost pouze základní části s všeobecnými požadavky a výrobkové normy pro silové rozváděče. Prozatímní absence dalších částí připravované řady norem neumožní aplikaci i na rozváděče pro laickou obsluhu, které v objemu výroby tvoří určitě většinu. Po avizovaném termínu pro vydání další části na podzim 2011 se více zkompletuje připravovaná řada norem a umožní její výraznější používání, bude však i nadále nekompletní. Elektrotechnický zkušební ústav je v oblasti ověřování a certifikace rozváděčů výrazným hráčem na českém trhu, a jistě bude po zvýšení použitelnosti nových norem schopen splnit požadavky svých zákazníků v této oblasti k jejich plné spokojenosti.