Systém vytápění pro nízkoenergetický dům může být stejný jako v „běžném" domě. Rozdíl bude pochopitelně ve velikosti radiátorů nebo jiných topných těles, která mohou být menší a levnější. Pro dům s malou tepelnou ztrátou se velmi dobře hodí podlahové topení, které je velmi komfortní. Díky potřebě menšího výkonu nemusí být povrchová teplota podlahy zbytečně vysoká (z hygienických důvodů by neměla překročit 29 °C, v koupelně může být až 35 °C).

Ústřední vytápění

Variantou je použití stěnového vytápění. Topné trubky mohou být uloženy pod omítkou nebo v drážkách rubové strany sádrokartonových obkladů. Pozor na dostatečnou izolaci stěn a podlah!

Nízkoteplotní podlahové či stěnové vytápění se dobře hodí zejména tam, kde chceme využít teplo ze solárních kolektorů pro přitápění na jaře a na podzim (viz kapitola 5.3.). V kombinaci s vytápěním pomocí tepelného čerpadla zvyšuje jeho efektivitu (lepší topný faktor).

Zcela zásadní je instalovat správnou regulaci. V nízkoenergetickém domě se již výrazně projevují pasivní solární zisky i vnitřní zisky (např. žehlička má běžně příkon okolo 2 kW, což je v domě se ztrátou 10 kW docela znát). Regulace musí být schopna vypnout vytápění v každé místnosti zvlášť, jestliže třeba právě tam svítí okny slunce. Je možné osadit jednotlivé radiátory termostatickými hlavicemi; obdobně se dají ovládat i jednotlivé smyčky podlahového (či stěnového) vytápění, termostatická hlavice ovšem musí mít externí čidlo teploty. Regulace jen na úrovni kotle pomocí termostatu v jedné z místností domu je často nevyhovující. Samozřejmostí by měl být časový spínač, kde se nastaví doba vytápění (např. snížení teploty na noc, útlum dopoledne během pracovních dní a vyšší teplota o víkendech atd.). Útlumy jsou důležité zejména v lehkých stavbách. Pozor, aby se regulace vytápění „nehádala" s regulací větracího systému!

Vnitřní stěna z nepálených cihel kvůli zvýšení akumulační schopnosti domu. Foto: Jan Truxa

Zdroje tepla

Domy s velmi malou tepelnou ztrátou se poněkud paradoxně potýkají s problémem, jaký kotel zvolit. Na trhu existují desítky výrobců nejrůznějších kotlů, neměl by tedy být problém vybrat si ten správný. Bohužel, většina kotlů se vyrábí ve vyšších výkonech, zatímco nízkoenergetický dům potřebuje zdroj s výkonem do 10 kW. Pouze u elektrokotlů to není problém, u plynových kotlů je nabídka menší. Nejobtížnější je sehnat kotel na dřevo s dostatečně malým výkonem. Z konstrukčních důvodů výrobci nabízejí kotle na kusové dřevo nad 20 kW, což je pro nízkoenergetický dům zbytečně moc. Řešením tohoto problému je akumulační nádrž. Kotel ohřívá vodu v nádrži při provozu na plný (jmenovitý) výkon, kdy je účinnost nejvyšší a emise nejnižší. Po nahřátí nádrže se kotel vypne (nebo přejde do režimu útlumu). Systém vytápění si pak teplo bere z nádrže podle potřeby. Velikost nádrže se volí podle spotřeby tepla v domě a velikosti kotle. Nádrž s objemem 1 m3 (1000 l) může při rozdílu teplot 40 °C pojmout 46 kWh, což může postačit pro vytápění nízkoenergetického domu na celý den na jaře nebo na podzim. Během zimy, v době nejnižších teplot, pak kotel může běžet třeba jen půl dne a zbytek času pokryje teplo z nádrže.

V poslední době je velmi populární topení interiérovými kamny (ev. krbovou vložkou). Mnoho z nich má i teplovodní vložku, kterou mohou ohřívat topnou vodu v systému ústředního vytápění nebo právě v akumulační nádrži. Představa stavebníka je, že v kamnech bude topit po večerech a současně si nahřeje akumulační nádrž pro vytápění a ohřev užitkové vody na další den. V nízkoenergetickém domě to ale takto idylicky nejspíš fungovat nebude. Většina interiérových kamen a krbových vložek na trhu má celkový výkon okolo 10 kW, přičemž dvě třetiny až polovina výkonu přechází do místnosti a jen třetina až polovina tepla je odváděna do nádrže. Kamna tak velmi snadno přehřejí místnost, kde jsou umístěna, i když se část tepla rozvádí vzduchotechnikou do celého domu. Jejich výkon (do jediné místnosti) je většinu roku vyšší, než je ztráta celého domu! V každém případě budou v provozu jen poměrně krátce (několik hodin denně). Naproti tomu množství tepla, které by bylo potřeba pro nahřátí akumulační nádrže, případně pro ohřev užitkové vody, by vyžadovalo delší dobu topení v kamnech. Důsledkem pak je, že kamna se provozují jen zřídka a teplo do nádrže je dodáváno zejména elektrickou topnou patronou, která byla původně instalována jen jako nouzový zdroj tepla.

Pro ty, kdo chtějí topit dřevem a současně komfortně, se nabízí kotle a kamna na peletky, s automatickým podáváním paliva. Výkon se dá plynule měnit, akumulační nádrž tedy není nezbytná. Rozhodně však platí, že výkon kotle by měl dobře odpovídat tepelné ztrátě domu. Pokud bude kotel mírně poddimenzován, může být potřeba během několika nejchladnějších dnů v roce přitopit např. elektrickým přímotopem. Pokud ale bude kotel zbytečně velký, budou s topením problémy celý rok.

Použití tepelného čerpadla v nízkoenergetickém domě nebývá příliš výhodné. Jestliže dům má nízkou spotřebu, budou i náklady poměrně nízké. Snížení těchto nákladů cca na polovinu díky tepelnému čerpadlu znamená v absolutních číslech částku několika tisíc korun. Investiční náklady jsou přitom poměrně vysoké. Pokud má být hlavním důvodem pro použití tepelného čerpadla ekonomika, je třeba předem důkladně spočítat návratnost investice (třeba v rámci optimalizace). Při výpočtu se ovšem nesmí zapomenout na důležitou výhodu tepelného čerpadla: díky odběru elektřiny ve zvláštním tarifu má celá domácnost k dispozici levnější „noční proud" po dobu 22 hodin denně. Úspora v účtech za elektřinu pro provoz domácnosti může být srovnatelná s úsporou nákladů na vytápění! Je však riziko, že časem se stávající systém sazeb pro elektrické vytápění změní. U podnikatelských sazeb již několik let platí pravidlo, že tepelné čerpadlo má vlastní elektroměr a ostatní spotřeba se měří zvlášť a účtuje v jiné sazbě.

Interiérová kamna s teplovodním výměníkem jsou oblíbeným doplňkem vytápěcího systému. Foto: K. Srdečný

Solární systém

Bylo by velkou chybou soustředit se v domě jen na spotřebu energií na vytápění. Čím je nižší, tím více roste význam spotřeby energie pro ohřev teplé vody (TV). Je na místě se během optimalizace projektu domu zeptat, zda má smysl dále vkládat peníze třeba do silnějších izolací, nebo zda by nebylo efektivnější za stejné peníze pořídit solární systém, který ušetří větší množství energie.

Teplo pro ohřev vody může tvořit více než třetinu spotřeby nízkoenergetického domu. Solární systém, který může bez problémů ohřát více než ? celoroční spotřeby teplé vody, je tedy důležitý. Často se navrhuje i pro přitápění, zejména v kombinaci s podlahovým či stěnovým vytápěním. Jinou možností je nahřívání akumulační nádrže, z níž si vytápěcí systém odebírá teplo podle potřeby. V těchto případech je ale nutno velmi dobře spočítat, kolik energie pro vytápění je schopen systém dodat v zimních měsících. Intenzita slunečního svitu v zimě je u nás nižší než například v Rakousku, takže se často stává, že složité a drahé zařízení přinese jen málo užitku a topení se ohřívá většinu zimy elektřinou.

Bohužel se často stává, že stavebník kvůli neplánovanému zvýšení nákladů během stavby solární systém z projektu vyškrtne. V tom případě lze doporučit, aby v domě zůstala zachovaná možnost solární systém instalovat později (ponechat průchodky pro potrubí, koupit akumulační nádrž s možností pozdějšího napojení solárního okruhu atd.).

Graf potřeby tepla a solární energie během roku.

Solární systém pro ohřev vody (světlejší) a fotovoltaický systém pro výrovu elektřiny pokrývající celou jižní střechu domu. Foto: Karel Srdečný