V posledním desetiletí vedla rostoucí poptávka po energii k využívání nových zdrojů energie jako alternativy k ropě. Rozvinulo se několik technologií, které zahrnují využití obnovitelné energie, jako je větrná energie, slapová energie nebo sluneční záření.

Během posledních pěti let můžeme sledovat velký rozvoj využívání fotovoltaických systémů k výrobě elektrické energie. Tento rozvoj nastal kvůli různým faktorům včetně zdokonalení této technologie a finančních výhod, nabízených vládami některých států. V každém případě vedl tento rozvoj k vytvoření mnoha společností, které se věnují vyvíjení, instalování a údržbě solárních parků a farem. Vezměme si jako příklad takovéhoto rozvoje fotovoltaického sektoru Španělsko. V současnosti je jedním z hlavních producentů fotovoltaické energie s odhadovaným instalovaným výkonem 3 200 MW (jen v roce 2008 byl instalovaný výkon 2 500 MW).

Navrhnout a postavit nízkoenergetický dům není nic jednoduchého. Na českém trhu je bohužel málo renomovaných dodavatelů s dostatečnými zkušenostmi. Bohužel je také možné narazit i na neseriózní dodavatele, kteří spoléhají na to, že zákazník ví o nízkoenergetických domech ještě méně než oni sami. Nízkoenergetický dům není v českém právu nijak definován, pod tímto pojmem tedy může nabízet kdokoli cokoli. Proto je důležité kontrolovat kvalitu domu již od návrhu.

Systém vytápění pro nízkoenergetický dům může být stejný jako v „běžném" domě. Rozdíl bude pochopitelně ve velikosti radiátorů nebo jiných topných těles, která mohou být menší a levnější. Pro dům s malou tepelnou ztrátou se velmi dobře hodí podlahové topení, které je velmi komfortní. Díky potřebě menšího výkonu nemusí být povrchová teplota podlahy zbytečně vysoká (z hygienických důvodů by neměla překročit 29 °C, v koupelně může být až 35 °C).

Spotřeba energie na ohřev větracího vzduchu tvoří u běžných domů zhruba 30 % celkové spotřeby. Čím je dům lépe izolován, tím je tento podíl vyšší. Pro větrání rodinných domů a bytů neexistují závazné předpisy. Obvykle se větrání navrhuje tak, aby se buď splnil požadavek intenzity výměny vzduchu 0,3 až 0,5 objemu obytných místností za hodinu, respektive aby přívod čerstvého vzduchu byl 25 až 50 m3/h na osobu. V době, kdy v domě nikdo není, by měla být intenzita větrání cca 0,1 objemu/h, kvůli odvodu vlhkosti a případných škodlivin.

Leckdy se setkáme s představou, že nízkoenergetický dům je vlastně obyčejný dům s nějakým zateplením navíc. Vášnivé diskuse se vedou o to, zda postavit dům „ze dřeva" nebo „z cihel", přičemž se zapomíná, že obvodové stěny jsou jen jedna z konstrukcí domu. Často i zděný dům je napůl „dřevostavba", když má podkroví v dřevěném krovu. Naopak „dům ze dřeva" může mít betonové základy a podlahy, zděné příčky (kvůli akumulaci tepla a akustickému útlumu), nebo dokonce celý nosný skelet a dřevěnou konstrukci požívá jen jako lehký obvodový plášť.

Leckdy se setkáme s představou, že nízkoenergetický dům je vlastně obyčejný dům s nějakým zateplením navíc. Vášnivé diskuse se vedou o to, zda postavit dům „ze dřeva" nebo „z cihel", přičemž se zapomíná, že obvodové stěny jsou jen jedna z konstrukcí domu. Často i zděný dům je napůl „dřevostavba", když má podkroví v dřevěném krovu. Naopak „dům ze dřeva" může mít betonové základy a podlahy, zděné příčky (kvůli akumulaci tepla a akustickému útlumu), nebo dokonce celý nosný skelet a dřevěnou konstrukci požívá jen jako lehký obvodový plášť.

Leckdy se setkáme s představou, že nízkoenergetický dům je vlastně obyčejný dům s nějakým zateplením navíc. Vášnivé diskuse se vedou o to, zda postavit dům „ze dřeva" nebo „z cihel", přičemž se zapomíná, že obvodové stěny jsou jen jedna z konstrukcí domu. Často i zděný dům je napůl „dřevostavba", když má podkroví v dřevěném krovu. Naopak „dům ze dřeva" může mít betonové základy a podlahy, zděné příčky (kvůli akumulaci tepla a akustickému útlumu), nebo dokonce celý nosný skelet a dřevěnou konstrukci požívá jen jako lehký obvodový plášť.