Často slýcháme různé názory, různých „odborníků“ na současný stav elektrotechniky. Dovolil jsem se obrátit na jednoho z těch povolanějších, který elektrotechnice zasvětil, celý svůj život. Je to pan Ing. Jaroslav Melen, soudní znalec v oboru elektrotechnika, kterého znám dlouho řadu let, a který patřil také k předním elektrotechnickým odborníkům, kteří po určitou dobu také pracovali na elektrotechnické legislativě, z pozice ředitele odboru na ČÚBP v Praze.

Věřím, že Vás jeho odpovědi na moje otázky zaujmou, a mohou vyvolat i diskusi, na kterou je pan Ing. Melen připraven odpovědět.

Tak tedy začtěte se do mých otázek a odpovědí pana Ing. Melena, a utvořte si  jeden z dalších možných názorů na současné dění v elektrotechnice.

Ještě než se pustíte  do čtení, chtěl bych panu inženýru Jaroslavu Melenovi velmi poděkovat, za  jeho čas, a  fundované odpovědi, možná, že ve Vás vyvolají  zamyšlení, a otevřou prostor k diskusi, ale o to nám (redakci) také jde. Otázky a odpovědi pana inženýra Melena s jeho svolením umístíme také na portál www.prorevize.cza www.etm.cz, věřím, že se k jeho odpovědím budete moci vyjádřit, a posunout současný stav v elektrotechnice dopředu.

Otázky kladl Ing. Pavel Hála, šéfredaktor časopisu  a pan inženýr Melen na ně ochotně odpovídal. 

Ještě jednou mu za Vás za všechny elektrotechniky upřímně děkuji.

Pracoval jste také jednu dobu na  Českém úřadu bezpečnosti práce, můžete tedy porovnávat, jak se liší práce tehdejšího ČUBP a nynějšího SUIP.

Budete-li souhlasit, neboť nejsem kompetentní posuzovat práci tehdejšího ČUBP natož nynějšího SUIP, dovolím si poupravit Vaši otázku na to, v čem byly úkoly ČUBP odlišné od úkolů SUIP subjektů.

ČÚBP spolu s Inspektoráty bezpečnosti práce vykonávaly, podle prvotního znění zákona č. 174/1968 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení a nad dodržováním stanovených pracovních podmínek. Bez nároku na detailní právní výklad lze říci, že postupnou novelizací uvedeného zákona se činnost těchto orgánů dozoru zužovala. ČÚBP byl nejdříve, na  rozdíl od  ČBÚ, zbaven legislativní pravomocí a nakonec, ve spojení se vznikem zákona o inspekci prá-ce č. 251/2005 Sb., zrušen stejně tak jako jeho Inspektoráty. Původní zákon č. 174/1968 Sb., se všemi jeho novelami, doznal dnešní úplné znění v podobě zák. č. 338/2005 Sb.

Dnes podle uvedeného úplné znění zákona o státním odborném dozoru nad bezpečností práce (ve zkratce SOD) vykonávají státní odborný dozor nad bezpečností, zdůrazňuji vyhrazených technických zařízení organizace státního odborného dozoru zřízené výhradně k tomuto účelu Ministerstvem práce a sociálních věcí. Dnes jediná, tč. nazývaná Technická inspekce České republiky.

SÚIP a  oblastní inspektoráty práce kontrolují podle zákona o  inspekci práce č. 251/2005 Sb., dodržování povinností vyplývajících z:

1. právních předpisů, z  nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odmě-ňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, s  výjimkou právních předpisů o  zaměstnanosti a právních předpisů o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů,
2. právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku,
3. právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce,
4. právních předpisů k  zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a  zdraví a  právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení,
5. právních předpisů o  zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o  převážně nebo úplně bezmocnou osobu,
6. právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi.

Ve spojení s odrážkou d) musím uvést, že do dneška nebyl pojem „technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a  zdraví“, na rozdíl od vyhrazených technických zařízení definován!

Jak vidíte ze zákona se kontroluje dodržování právních předpisů k zajištění bezpečnosti jejich provozu! Co na to? Všechno je jako!

Jako soudní znalec jste přišel do styku s mnohými revizními techniky, potažmo jejich revizními zprávami, pamatuji se dobře když jste na  jednom námi organizovaném semináři myslím, že kolem roku 1995, v Kutné Hoře připomínal přítomným revizním technikům, aby si dali veliký pozor na zpracování a zejména na závěry uváděné v revizních zprávách. Co myslíte, vzali si revizní technici Vaše varování k  srdci nebo se stále ještě potkáváte s  revizními techniky, jak Vy říkáte na opačné straně barikády, kdy musíte posoudit revizní zprávu a často i odsoudit způsoby jejího provedení?

Víte, zkušenosti z praxe, lhostejno v kterémkoliv oboru, nemají dědič-ný charakter. Tak už to v životě chodí, i po nás přijdou noví lidé. Proto jsou důležitá setkání revizních techniků na  odborných seminářích podobných těm Vaším.

Domníváte se, že revizní technici provádějící revize jsou vybaveni dostatečným počtem norem, literatury, jsou na dostatečné odborné úrovni a používají vhodné měřicí přístroje?

Otázka vybavenosti potřebnými normami má dvojí rozměr. První spočívá v tom, že norem pro obor elektro je mnoho a Bohužel se stá-vá, že existují, tak jako v právních předpisech tzv. „přílepky“.

Orientovat se v jejich záplavě dělá problém stejně tak jako právní-kům a advokátům v právních předpisech.

Jako příklad bych uvedl určování prostorů z hlediska nebezpečí úrazu el. proudem, původně obsažené v  ČSN 33  2000-3:1995. Po jejím „rozcupování“ do ČSN 33 2000-5-51 ed.2:2006 a ed.3:2010, ČSN 33  2000-1 ed.2:2009 a  zrušené 1.5.2011, se nakonec objevilo v dubnu 2010 jako změna Z1 ČSN 33 2000-4-41 ed.2:2007.

Druhým rozměrem bych nazval umělou finanční bariéru jejich dostupnosti.

Otázka odborné způsobilosti má také dvojí rozměr. Prvním a zá-kladním je skutečnost, že máme „univerzální“, rozuměno papírově, revizní techniky. Jak může do sebe vstřebat revizní technik s osvědčením E2A pro revize Zařízení s napětím do 1 kV střídavého nebo 1,5 kV stejnosměrného, včetně zařízení určených k ochraně před účinky atmosférické a  statické elektřiny (hromosvodů) v  prostředí bez nebezpečí výbuchu, všechny normy? Počínaje instalacemi např. v země-dělství, přes chemický průmysl a konče ve zdravotnických objektech.

To je, jakoby někdo řekl, auto má volant, tak můžeš řídit od osobního auta, přes nákladní až po autobus a třeba i trolejbus, vždyť také má volant!

S přístroji pro revize není dnes problém co do možnosti jejich výběru a získání (ponechávám stranou jejich ceny). Jiná věc je, zda používají při revizi ty správné. Některým dělá potíž říci, jaký je rozdíl mezi  kleš-ťovým multimetrem měřicím RMS a multimetrem měřicím TRMS. To ale souvisí s předchozí 2. otázkou a odpovědí na ní.

Setkal jste se v poslední době ve své praxi soudního znalce, že revizní technici vlastně ani neví co změřili a co uvedli do revizní zprávy?

Jestliže jsem na předchozí 3. otázku odpověděl, že někomu dělá potíž říci, jaký je rozdíl mezi  klešťovým multimetrem RMS a TRMS, tak ano.

Jsme členy EU a mnohdy jsou vlastníky objektů zahraniční subjekty. Jaký mají majitelé vztah k údržbě, prováděním revizí a vzdělá-vání revizních techniků a údržby?

Oni takové služby – údržbu a revize nakupují.

Od roku 1989 po sametové revoluci se vyrojilo nesčetné množství organizací, které tvrdili, že zastupují elektrotechniky, ať již to byly svazy, cechy, živnostenská společenstva. Zde zvlášť bych se Vás rád zeptal na Váš názor, zda původní záměr vytvořit živnostenská společenstva elektrotechniků jsou již anachronismem a tvůrce zá-kona se v této otázce zmýlil. Není mi známo, kolik a zda vůbec jsou registrována živnostenská společenstva. A jaký je Váš názor, jak by měli být elektrotechnici v legislativě nejlépe zastoupeni, aby jejich hlas byl skutečně slyšet?

Jestliže již 22 let existuje Elektrotechnický Svaz Český, jako Dobrovolná zájmová organizace a zároveň živnostenské společenstvo s celorepublikovou působností, který v únoru 1990 „vstal z mrtvých“, když byl v roce 1951 násilně umlčen. Potom jakékoliv další tříštění sil, zakládá-ním dalších subjektů, jakéhokoliv názvu, pokládám za krátkozraké.

Jak se díváte školství a odbornou způsobilost, je dost odborných předmětů, které se ve školství vyučují a dostatek odborníků, kteří provádějí závěrečná přezkoušení absolventů škol?

Jsem z vysoké školy 46 roků a jestliže jsem se před pěti lety od vysokoškolského profesora dověděl, že se na elektrofakultě ČVÚT nevyu-čuje deskriptivní geometrie (prý nejsou peníze na učitele), tak jsem si tehdy říkal, že je něco „shnilého ve státě Dánském“.

Existuje tzv. Komora soudních znalců oboru elektro a  nyní nově ustanovší Unie soudních znalců oboru elektro. Jaký to má význam z hlediska praxe, závaznosti výkladů jednotlivých soudních znalců, může se stát, že zájmy poškozeného hájí na jedné straně soudní znalec elektro člen Komory soudních znalců a proti němu na druhé straně zájmy protistrany člen Unie soudních znalců?

Komora soudních znalců, o.s. má, na rozdíl Unie soudních znalců, o.s., již od roku 2006 schválené stanovy. Unie soudních znalců, o.s. má jen orgány! Její členskou základnu mají tvořit i revizní technici a projektanti. Ani jeden ze tří projektantů, kteří souhlasili se zveřejněním svých údajů na webu Unie není soudním znalcem.

To mně, ze strany Unie soudních znalců, o.s., připomíná, tak jako u  elektrotechniků v  předcházející 6. otázce, malichernou krátkozrakost a snahu o zviditelnění.

O závaznosti výkladů jednotlivých soudních znalců nelze mluvit. Žádný soud nebere žádný znalecký posudek při rozhodování v jaké-koliv kauze za závazný.

Jaký máte všeobecný názor na vzdělávání elektrotechniků v České republice, je na dostatečné úrovni? V poslední době jsme také svědky, když na významné renomované veletrhy jako je například AMPER v Brně nebo ELO SYS v Trenčíně, nechtějí zaměstnavatelé, zaměstnance pouštět.

Jestliže jsem na 2. otázku odpověděl, že zkušenosti z praxe, lhostejno v  kterémkoliv oboru, nemají dědičný charakter, potom snaha šetřit kde se dá je cestou „do pekel“. Půjde-li to takto dál, pak se jednoho krásného dne staneme zemí, kde lidé budou na běžících pásech zahraničních firem dělat jen „za hrstku rýže“.

Navazuji na předcházející otázku. Myslíte si, že elektrotechnici, ať již údržbáři, elektromontéři, projektanti či revizní technici se dostatečně vzdělávají četbou odborné literatury nebo se účastní na vzdělávacích  programech?

Odpovím Vám otázkou: Co myslíte, že by Vám na totéž odpověděli? Další otázkou: K čemu nám to bude? Normy se mění a mění, kdo to má zvládat, den na akci je pro nás ztrátou, když ne zakázky, tak na zakázce a když se dostaneme večer domů, tak „padnem na hubu“.

Jako příklad uvádím:

• ČSN 33 2000-4-41: první v r. 1996, potom 2000 s jednou opravou a 3 změnami a v r. 2007,
• ČSN 33 2000-5-51: první v r. 1996, potom 2000 s jednou změnou, 2006 s jednou změnou a v r. 2010,
• ČSN EN 60079-14: první v r. 1999 s jednou změnou, 2004 s jednou změnou a v r. 2009 s jednou opravou.

Pane inženýre, mohl byste na  závěr vzkázat něco všem elektrotechnikům, bez ohledu na jejich postavení, vzdělání, praxi, zkrátka něco jako Vaše memento, odkaz pro současné i budoucí generace elektrotechniků?

Vážím si všech, kteří si vybrali tak náročnou profesi a skláním se před těmi co přes všechny potíže a příkoří ze strany státu v podobě právních paskvilů (vyhl. č. 73/2010 Sb., úplného znění zák. o SOD č. 338/2005 Sb., kolize Živnostenského zákona s volnou řemeslnou činností – Projektování elektrických zařízení se zákonem zákona č. 360/1992 Sb. o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) dál táhnou káru takové profese.

Přeji jim, aby jim jejich činnost přinášela přes všechny potíže i pocit vnitřního uspokojení z vykonané práce.