„Čím později jedete, tím větší máte šanci, že chytíte červenou na každé křižovatce.“ Tak zní Murphyho zákon, který si v praxi vyzkoušela pravděpodobně většina řidičů. Situace pak bývá o to víc frustrující, pokud na křižovatce neprojede jediné auto a vy jste jediní, kdo na ní stojí. Nejde ovšem jen o zbytečnou zátěž pro kardiovaskulární systém, ale také pro vaši peněženku a v neposlední řadě pro životní prostředí. Společnost Siemens proto vyvíjí inteligentní komunikační systém, díky němuž by v budoucnu mohlo projíždění křižovatek vypadat výrazně jinak.

Systém je založený na vzájemné komunikaci vozidla přímo s ovládacím systémem světelného značení. V pilotním projektu, jehož se v britském Newcastlu zúčastnilo 12 ambulantních vozů a několik elektromobilů poskytnutých místní univerzitou, byly všechny testovací automobily vybaveny bezdrátovými jednotkami a tedy prakticky v neustálém kontaktu s komunikátory rozmístěnými na křižovatkách. Tyto komunikátory pak informaci o blížícím se vozidle předávaly dále do centrály. Nejde však pouze o jednosměrnou komunikaci – řidič si pomocí speciální aplikace může zobrazit na tabletu například dobu, po kterou bude mít ještě červenou, a zda se tedy vyplatí vypnout motor, či jakou optimální rychlostí by měl pokračovat ke křižovatce, aby přijel akorát na zelenou. Systém zároveň zajišťuje, že při přiblížení se křižovatce na 200 metrů naskočí řidiči zelená vždy, kdy je to možné. Situace, při níž by zůstal sám stát na červenou na prázdné křižovatce tedy v podstatě ani nemůže nastat.

Plynulost i bezpečnost

Zda a jak je celý koncept efektivní by měla ukázat data o plynulosti provozu zkušebních vozů a produkci emisí. Zároveň by mohla posloužit i k optimalizaci stávajícího vzorů, jimiž se řídí světelné značení, a ke zvýšení plynulosti dopravy. Ač totiž může celý projekt působit spíše jako cesta ke zpříjemnění života a zrychlení cestování například při dojíždění do práce (což je samozřejmě záslužné a důležité), problém je podstatně vážnější. Špatně nastavené vzory signalizace na semaforech totiž mohou mít fatální následky. Příkladem může být například situace v americkém Houstonu v roce 2008, kdy lidé prchající před hurikánem Ike téměř znemožnili práci záchranným složkám kvůli kolabující dopravě.