Při konfiguraci domácího směrovače a bezdrátové sítě se setkáte s obrovským počtem zkratek, jejichž význam je jen málokdy dostatečně vysvětlen. Bez jejich znalosti však jen stěží nastavíte směrovač tak, aby fungoval podle vašich představ. Společnost TP-LINK proto připravila seznam nejčastějších zkratek, na něž můžete při konfiguraci síťových zařízení narazit, spolu s vysvětlením jejich významu.

Obecné síťové zkratky

LAN

LAN je zkratka anglického sousloví Local Area Network a představuje lokální (místní) síť. LAN sítě najdete uvnitř domácností i firem a mohou obsahovat od dvou až do stovek počítačů, serverů a dalších zařízení. Jinými slovy se jedná o vnitřní síť, která bývá zpravidla ohraničena směrovačem přistupujícím do internetu. Máte-li doma více propojených počítačů, máte také malou LAN síť.

Wi-Fi

Wi-Fi označuje soubor standardů pro bezdrátovou komunikaci po síti, jinými slovy, mluvíme-li o Wi-Fi, mluvíme o bezdrátové síti. Setkat se můžete také s tvary WiFi, Wifi, wi-fi, wifi, Wireless Lan a WLAN, které označují to samé.

WAN

WAN neboli Wide Area Network je síť, která svým dosahem pokrývá rozsáhlejší území. Jednou z WAN sítí je Internet, který pokrývá takřka celý svět. S touto zkratkou se nejčastěji setkáte při označení portů na směrovači - do portu označeného WAN tak zapojíte kabel s připojením k internetu. Při nastavování směrovače se také často setkáte se záložkou WAN, v níž nastavujete parametry připojení k internetu (například IP adresu přidělenou vaším poskytovatelem).

NAT

Network Address Translation neboli NAT představuje systém pro překlad síťových adres. Co to znamená? Vysvětlíme si to na příkladu. Počítače ve vaší LAN síti využívají tzv. neveřejných vnitřních adres, například z rozsahu 192.168.0.1 až 192.168.0.254. S těmito adresami však nevstupuje váš počítač do internetu, neboť stejný rozsah využívá mnoho jiných domácích uživatelů.

 Pro přístup do internetu je potřeba unikátní veřejná IP adresa. Takových adres ale existuje jen omezené množství. To bylo jedním z důvodů vzniku systému NAT, díky kterému se mohou celé rozsáhlé sítě s velkým počtem počítačů schovat za jedinou unikátní IP adresu.

Při komunikaci směrem do internetu zařízení s NAT (v našem případě domácí směrovač) přeloží skupiny vnitřních neveřejných adres, které se nachází ve vaší lokální síti, na adresu vnější a do internetu tak vstupujete s adresou vašeho poskytovatele, případně s vlastní veřejnou IP adresou, kterou vám přidělil poskytovatel připojení. NAT tak v podstatě představuje hranici mezi internetem (obecně WAN) a LAN sítí. Zároveň funguje jako bezpečností prvek, neboť se útočník na počítač ukrytý za NAT dostává jen velmi obtížně.

DNS

DNS (Domain Name Server) slouží pro překlad doménových jmen na IP adresy. Pokud například do prohlížeče zadáte WWW adresu tp-link.com, počítač se nejdříve dotáže DNS serveru na jeho IP adresu a teprve poté se k serveru připojí a zobrazí webovou stránku. Pokud by DNS servery neexistovaly, museli byste do prohlížeče zadávat přímo IP adresy, například http://72.167.53.89, které si zapamatujete opravdu jen stěží.

QoS

QoS (Quality of Service) představuje protokoly, které slouží pro řízení datového toku na počítačové síti. V případě domácího směrovače tak můžete snadno upřednostnit streamování videa, hraní online her či telefonování po VoIP například před stahováním objemných dat, které ostatní činnosti neúměrně zpomaluje.

DHCP

DHCP neboli Dynamic Host Configuration Protocol slouží pro automatické přidělení IP adresy, masky sítě, výchozí brány a DNS serverů připojeným počítačům. Pokud máte na směrovači aktivované DHCP, připojené počítače automaticky obdrží konfiguraci, jinak jste odkázáni na ruční nastavování. Zařízení od společnosti TP-LINK mají DHCP nastaveno v již základní konfiguraci a dalším nastavováním se tak nemusíte zabývat.

DoS

DoS neboli Denial of Service je jedním z typu útoků na počítačovou infrastrukturu, který se snaží zahltit danou síť svými požadavky. Směrovače TP-LINK obsahují integrovanou ochranu proti tomuto typu útoků, kterou lze zapnout v záložce Zabezpečení (Security).

Zkratky v oblasti bezdrátových sítí

AP

AP znamená Access Point neboli přístupový bod bezdrátové sítě, ke kterému se připojují klienti. V případě domácí sítě představuje AP většinou přímo směrovač s integrovaným bezdrátovým rozhraním, může jej však představovat také samostatné zařízení.

SSID

SSID (Service Set Identifier) je identifikátor vaší bezdrátové sítě. Jinými slovy - jde o název sítě, který uvidíte, pokud se budete chtít připojit s notebookem, chytrým telefonem či tabletem k bezdrátové síti.

802.11a, 802.11b, 802.11g, 802.11n

Tyto zkratky představují standarty pro přenos dat po bezdrátové síti. Liší se jak frekvencí, na které pracují, tak především přenosovými rychlostmi, kterých dosahují. Detailní znalosti pro vybudování domácí sítě samozřejmě nejsou potřeba, měli byste však mít představu o přenosových rychlostech a pracovních frekvencích, které uvádíme níže v tabulce.

WPS a QSS

WPS je zkratkou anglického Wi-Fi Protected Setup, což označuje standard pro snadné připojení klienta k bezdrátové síti. U směrovačů vybavených tlačítky s nápisem WPS stačí stisknout příslušné tlačítko a připojit se tak velmi jednoduše s počítačem k bezdrátové síti. WPS tak nahrazuje potřebu zapamatovat si heslo do sítě nutností mít fyzický přístup k zařízení. QSS (Quick Secure Setup) je funkce směrovačů od společnosti TP-LINK, založená právě na WPS.

WMM

WMM neboli Wi-Fi Multimedia (známé také jako WME - Wireless Multimedia Extensions) je označení pro funkci upřednostnění multimediálních dat plynoucích po bezdrátové síti. Pokud často streamujete data po bezdrátové síti či komunikujete prostřednictvím VoIP telefonu, WMM určitě zapněte. Najdete jej zpravidla v záložce pokročilého nastavené bezdrátové sítě.